Knihovna

23. ledna 2015 v 21:39 | AlexisDevil |  Jednorázovky
Tak... tohle už je hoooodně dloho napsaná povídka, kterou sem našla u sebe v notebooko a rozhodla se jí konečně dopsat. No a když už jsem se rozhodla zase chodit na blog, tak jí sem dávám.

Fandom: Originální
Páry: Violet/Clair
upozornění: Fem slash (vztah žena X žena)
omezení: Žádné :)




Stála jsem u jednoho regálu s knihami. Vykukovala jsem ven a dívala se na dívku, co seděla, za jedním stolek. Seděla tam vždycky a já ji vždycky pozorovala. Nemůžu si pomoct. Je tak… tak hezká. Černé vlasy s modrým odleskem se jí rozprostírali po zádech. Ofina jí částečně zakrývala obličej, ale já už stejně věděla, co se tam skrývá. Nádherné zelené oči, které se upíraly do knihy, kterou zrovna četla. Nikdo si jí nedovolil vyrušit ani já ne. Tiše jsem jí pozorovala, skrytá za regálem. Své blonďaté vlasy ve dvou culících a svýma modrýma očima jsem sledovala ji. Knížku, kterou nedávno ona četla, jsem si tiskla k hrudníku. Zajímá mě, co čte a tak si ty knížky půjčuji hned po ní. Vždycky, když se dotknu nové knihy s vědomím, že jí ona držela v ruce, rozbuší se mi srdce. Miluji jí. Prostě to tak je. Jenže jí to stejně nikdy neřeknu. Jsme rozdílné. Má milovaná černovláska je vysoká a chlapci se o ní zajímají. Kdežto já jsem drobná s dětským obličejem. Navíc… já o ní vím hodně. Jmenuje se Violet, má ráda borůvky, knihy a taky zpěv. Umí moc hezky zpívat. Je totiž ve sboru. Vždycky jí tam chodím poslouchat. Jenže Violet o mně nevěděla nic. Povzdechla jsem si. Podívala jsem se ještě jednou na Violet a šla vrátit knížku. Už i já ji měla přečtenou. Pak jsem si šla vybrat nějakou podle sebe. Prohlížela jsem si obaly a názvy. Zatím žádná, která by mě zaujala. Některé jsem už četla. Pak jsem ale narazila na knížku, co jsem ještě nečetla a chtěla sem. Je docela vysoko. Pomyslím si. Vytáhnu se na špičky, abych na ni dosáhla ale ani to nestačí. Ach jo. Proč musím být tak malá? Myslím si sama pro sebe a zkusím to znovu. Marně. Z ničeho nic se ale objevila další dívčí ruka a knížku vyndala. Rychle jsem se otočila a zrudla. Naproti mně stála Violet a podávala mi tu knížku. Polkla jsem. Ruce se mi třásli. Přes to jsem se natáhla a knížku si od ní vzala.
"D… děkuji." Vykoktala jsem.
" Nemáš zač." Řekla mi Violet. Mluví na mě… ona na mě… mluví. Honilo se mi hlavou. " Jsi Clair viť?" Vykulila jsem oči. Zná moje jméno.
" Znáš mé jméno." Řekla jsem to na hlas a ani si to neuvědomila.
" Jistě že znám. Vypadá to, že máš ráda knížky jako já. Jsi tu, pokaždé když tu jsem." Usmívala se Violet. Ale ne. Když o mě ví tak… ví i že jí pozoruji? Přemítala jsem. Při tom mi zrudli tváře ještě víc a jí přímo cítila tu horkost. Pak se mě najednou dotkla něčí chladivá dlaň. Zvedla jsem oči. Byla to Violetina dlaň. Zalilo mě snad ještě větší horko.
" Jsi nějaká červená. Je ti dobře?" Zeptala se starostlivě Violet. Dívala jsem se na ní a prostě nedokázala promluvit. Dotkla se mě. Má o mě starost. Tohle já… tohle já nezvládnu. Přemýšlela jsem a pak mě prostě pohltila tma.

~~~~~~
Otevřela jsem oči. Kde to jsem? Honilo se mi hned hlavou.
" Ah… už ji vzhůru. Vyděsila jsi mě, když jsi omdlela." Ozval se najednou, vedle mě známí hlas. Otočila sem hlavu a uviděla ji. Seděla na židličce vedle mojí postele. Zřejmě jsme na ošetřovně. Problesklo mi hlavou, ale hned mě to zase opustilo. Bylo mi jedno, kde zrovna teď jsem. Důležitější bylo, že tu se mnou je ona.
" Já… o… omlouvám se jestli… jsem způsobila potíže." Špitnu tiše. Violet se usměje a pohladí mě po čele.
" Neomlouvej se. Asi to je tím horkem." Řekla pak. Při to mě hladila po hlavě. Opravdu jsem jí milovala. Neskutečně moc. Ten pocit mě zaplavoval, vždy když jsem jí pozorovala a teď, když se na mě dívala tím starostlivým pohledem a hladila mě, to bylo ještě silnější.
" Miluju tě." Vyhrkla jsem prostě z ničeho nic. Hned na to jsem vytřeštila oči. Co jsem to řekla? Teď se mi vysměje. Sklopila jsem hlavu. Neviděla jsem tak jak se Violet usmála. Ucítila jsem její ruku ve vlasech.
" Opravdu? To mě těší." Řekla tiše. Nevěřícně jsem se na ni podívala.
" C… co?" Zeptala jsem se nechápavě. Ona se pousmála, pak se zvedla ze židličky a naklonila se nade mě.
" Řekla jsem… že mě to těší." Zopakovala to, co řekla předtím a pak se svými rty přitiskla na moje. Překvapeně jsem vytřeštila oči. Ona se ale stále dotýkala svými rty těch mích. Po chvíli jsem oči přivřela a ruce jí dala kolem krku. Nechala jsem se od ní líbat a bylo to, to nejhezčí, co se mi v životě stalo. Odtáhla se ode mě, až když nám oběma docházel dech. Zklamaně jsem kníkla. Violet se tiše zasmála a pohladil mě po čele.
" Jsi roztomiloučká." Šeptla potom a já našpulila rty.
" Nejsem." Zaprotestovala jsem potom.
" Ale ano jsi. Jsi ta nejroztomilejší dívka, kterou znám a doufám, že když už ses mi vyznala, nebudeš mě jen pozorovat z dálky." Usmívala se a koukala na mě. Já jsem naopak ztuhla. Věděla, že jsem jí pozorovala, ale nikdy nic neudělala. Nechala mě na ni koukat.
"Ty… ty to víš?" Zeptala jsem se.
"Jistě že ano. Přišlo mi to sladké." Informovala mě. "Ale potom jsem s tím chtěla už něco udělat, a když si nemohla dosáhnout na tu knížku, využila sem toho." Pokrčila rameny. Mě z toho neskutečně zahřálo u srdce a ústa se mi stáhla do velkého úsměvu.
"Tak… uhm… mě máš taky ráda?" Osmělila sem se k té, pro mě důležité otázce.
"Samozřejmě že mám. Vlastně… taky tě miluju, víš? Sleduju tě vlastně hezky dlouho. Jako ty mě." Přiznala a já na ní zůstala překvapeně zírat. Pak mi ale došlo, co všechno řekla a znovu jsem se usmála.
"Miluješ mě?" Ujišťovala jsem se.
"Přesně tak." Pohladila mě po vlasech. "No, a jestli už je ti dobře… co takhle zajít na zmrzlinu?" Navrhla mi Violet.
"To… jako na rande?"
"Ano, jako na rande." Usmála se Violet.

"Tak to půjdu moc ráda." Ujistila jsme jí hned a vyskočila z postele. Violet mi pak pomohla se trochu upravit. Na konec jsme společně ruku v ruce odešli ze školy a já jen doufala že tenhle krásný začátek, bude mít ještě krásnější pokračování.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 non-existentgirl non-existentgirl | E-mail | 28. ledna 2015 v 19:22 | Reagovat

Kyaaa..to je nádherné :3 po dlouhé době co čtu shoujo-ai :3 a tahle se ti povedla..stejně jako ty ostatní povídky co jsem od tebe četla..:3

2 Marija Marija | 28. ledna 2015 v 19:33 | Reagovat

Az na par gramatickych chyb, ktere vzhledem k obsahu prehlednu je to hezke. :) Jsem rada ze mi tohle Tobi poslala:)

3 Alexis Alexis | 29. ledna 2015 v 16:09 | Reagovat

[2]: Za ty chyby se omlouvám... bohužel World mi neopraví všechno a něčeho si nevšimnu T__T

Ale sem ráda že se to i tak líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama