I missed you

13. března 2015 v 16:12 | AlexisDevil |  Jednorázovky
Ehm... tak teď jsem na blog tak trochu kašlala ale ve škole si na nás vymýšlejí spoustu blbostí, takže na to opravdu nebyl čas. Dneska sem měla ale celkem dobrý den a dokonce sem konečně i vyspalá takže sem se rozhodla dopsat povídku na pár Německo/Itále z mangi a anime Hetalia. Snad se bude líbit.

Název: I missed you
Fandom: Hetalia
Pár: Ludwig/Feliciano - Německo/Itálie
Omezení: Já myslím že žádné není potřeba
Věnování: Tak rozhodně Kate J. Shadow protože hlavně díky ní je to vůbec napsaé ale také Faith protože jsou to naše děti :D :D


I missed you

Už to bylo několik let od doby, co skončila druhá světová válka a tím pádem i spolupráce mezi Německem, Japonskem a Itálií. To že odešlo Japonsko, Ludwig ještě dokázal snést ale to, že odešla i Itálie už snášel podstatně hůř. I když to malé hnědovlasé stvoření bylo otravné, tak mu chybělo. Chybělo mu to jeho věčné křičení Doitsu a Pasta. Nebo jeho další vylomeniny. Často ho to štvalo ale, když odešel, zjistil, že mu to vlastně chybí. Ty jeho rozzářené hnědé oči a roztomilý xichtík. Bylo to prostě zlatíčko. Přesněji řečeno Itálii miloval. Smutné bylo, že to zjistil až když mu Feli odešel. Chtěl za ním jet, ale po druhé světové měl spoustu práce dát všechno do přádku a pak už si říkal, že to ani nemá cenu. Sice byl silný muž ale i tak se bál odmítnutí a navíc Feliciano se choval pořád jako dítě. Zřejmě by to ani nebral tak jako on. Nedávno mu ale přišel dopis právě od Feliciana. Už když viděl zpáteční adresu, se mu zrychlil tep a okamžitě dopis otevřel. Feliciano mu psal, že by přijel na návštěvu, pokud by to bylo možné a že mu potřebuje něco důležitého sdělit. Ludwig mu poslal okamžitou odpověď s tím, že může přijet klidně hned. Potom, co dopis odeslal, byl nedočkavý a neustále zjišťoval všemožnými způsoby, jestli už není Itálie na cestě.
Zhruba za týden se ale jeho domem rozezněl zvonek a Německo se hned vydalo ke dveřím. Otevřel je a překvapeně zamrkal. Ve dveřích stál totiž Feliciano. To sice tak překvapivé nebylo, ale to jak vypadal už ano. Itálie totiž vypadal nějak jinak. Takový vyspělý. Byl vyšší, také možná trochu vysportovaný a vlasy měl o něco delší. Ovšem ten svůj pověstný zatočený vlásek měl pořád. I když ale vypadal jinak, byl nádherný.
"Ditsu-san" Usmála se široce hnědovlásek.
"Feliciano" Oplatil mu úsměv Ludwig. Hned na to odstoupil od dveří, aby mohl Feliciano dovnitř. Jakmile tak Feli udělal, tak za ním zavřel dveře.
"Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. Nechal jsem ho připravit hned, jak mi od tebe přišel dopis." Přiznalo mu Německo. Feliciano se zase usmál.
"To mě moc těší Doitsu-san." Řekl slušně. Německo to překvapilo. Byl zvyklí že Feli vždy všude poskakoval, skákal do řeči a byl hlučný. Bylo zvláštní ho vidět najednou takhle klidného a vyspělého. Na druhou stranu se mu tak ale líbil také. Sice byl teď vyspělejší, ale pořád vypadal rozkošně. Poté už došli k pokojům, které mu nechal Ludwig připravit. Byli naproti jeho vlastním pokojům. Chtěl Feliho prostě co nejblíže u sebe.
"Tak taky máš svůj pokoj. Moje jsou hned naproti, takže kdybys v noci cokoliv potřeboval, neboj se mě vzbudit." Řekl Itálii s úsměvem.
"Dobře a děkuji." Oplatil mu úsměv. Ludwig mu poté otevřel dveře a vešli společně do pokoje. Ten byl zařízený jednoduše, ale působil pěkně a hřejivě. Feliciano odložil svůj kufr ke skříni a otočil se na blonďáka.
"Když budeš potřebovat, tak támhle je koupelna." Ukázal na další dveře v pokoji.
"Dobře." Pokýval Feli hlavou.
"No… teď tě nechám vybalit, jestli chceš." Navrhl Ludwig.
"Jo to by bylo fajn." Souhlasila hned Itálie.
"Dobře tak…já tě tu nechám. Pak mě když tak najdeš v mém pokoji." Řekl blonďák trochu neochotně. Nejraději by byl u Feliciana. Klidně by se jen díval, jak vybaluje. Hlavně že by byl u něj. Na konec se ale odhodlal k odchodu.
"Tak zatím." Věnoval Felimu úsměv a odešel k sobě do pokoje. Tam se posadil do křesla a povzdechl si. Miloval Feliciana už tehdy ale teď, když viděl to, jak vyspěl, zdálo se mu to ještě horší. Znovu si povzdechl a na chvíli zavřel oči. Musel zřejmě usnout, protože se probudil až tehdy, když ucítil dotyk na své tváři. Rychle otevřel oči a střetl se s čokoládově hnědým pohledem. Zamrkal a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je to Feliciano.
"Promiň. Klepal jsem, ale neozýval ses tak jsem zkusil nakouknout, a když jsem tě viděl spát… no… prostě promiň." Omlouvala se Itálie.
"V pořádku." Ujistil ho Ludwig a protáhl se. Pak se zadíval na hodiny. "Hm… nedáme si něco k jídlu?" Zeptal se hnědovláska.
"Hrozně rád. Mám hlad jako vlk." Uculil se Feliciano. Ludwig v tomhle úsměvu viděl záblesk staré Itálie. Zdá se, že některé věci se prostě nezměnili. Jako třeba Feliho culení. Rychle se ale vzpamatoval z přemýšlení a zvedl se z křesla.
"Tak pojďme." Zavelel a vydal se do kuchyně. Itálie šel poslušně za ním.
V kuchyni se pak dali společně do vaření. Ludwig se rozhodl uvařit jim Eintopf, což bylo něco jako bramboračka. Bylo to dobré a zasytilo to. Feliciano mu pomáhal s krájením a přípravou, takže bezy už se kuchyní linula příjemná vůně. Jakmile byla polévka hotová, tak ji rozlil do dvou talířů a každý si ten svůj odnesl do jídelny. Ludwig jim do skleniček ještě nalil pití. Na konec se pustili do jídla. Feliciano vypadal spokojeně a pochválil Ludwiga, jak umí dobře vařit. Dokonce si i přidal, což Německo opravdu těšilo. Když už byli oba najedení, tak odnesl talíře zpět do kuchyně a rovnou je umyl. Feliciano zase nádobí utřel. Při tom si i hezky popovídali, stejně tak jako při jídle. Když bylo nádobí na svých místech, podívalo se Německo na Itálii.
"Co si teď dát kávu?" Nabídl mu.
"Dám si rád." Odsouhlasil mu to Feli a Ludwig dal tedy hned vařit vodu. Mezitím připravil dva hrnky, do kterých nasypal kávu.
"Sladíš?" Zajímal se s pohledem upřeným na Feliho.
"Sladím. Dvě lžičky." Pousmála se Itálie. Blonďák jen kývl a do jeho hrnku ještě přidal dvě lžičky cukru. On sám nesladil. Měl rád kávu pěkně silnou a hořkou. Potom už do hrnků nalil uvařenou vodu. Oba přendal na malý tácek a vydal se s nimi do útulného obýváku. Tam tácek odložil na skleněný stolek a posadil se na pohovku. Feliciano si pak po jeho příkladu, sedl hned vedle něj. Každý si vzal svůj hrneček a hřál si o něj prsty. Jak čekali, až jim kafe alespoň trochu vychladne, dali se zase do povídání. Vyprávěli si, jak se jim vedlo a co dělali za tu dobu, co se neviděli. Ludwig tak poznal, že Itálie opravdu dospěla, i když v pozadí byla ještě pořád tím ztřeštěným chlapcem. Díky jeho vyspělosti ale muselo Německo přemýšlet nad tím, že by mu řekl o svých citech. Teď si byl jistý, že už by to Feli jistě pochopil. Odmítnutí se ale stále ještě bál. Potom si vzpomněl na slova, který mu Itálie napsala v dopise.
"Poslyš Feliciano… psal jsi, že mi chceš něco důležitého říct. Co je to?" Zajímal se. Všiml si, jak hned Itálie ztuhla a znervózněla.
"No… nejdřív chci říct, že ať řeknu cokoliv tak prosím… prosím nenenáviď mě za to." Upřel na něj prosebně ty svá čokoládová očka.
"Slibuji, že tě nebudu nenávidět, až řekneš cokoliv." Ujistilo ho hned Německo.
"Dobře tak… asi začnu tím, jak jsem odjel. Víš tehdy… tehdy mi bylo opravdu líto, že naše spolupráce končí. Přiznávám že tehdy jsem byl opravdu ještě dítě a taky jsme se tak choval ale, když jsem se vracel zpět do své zemně, prostě se mi nechtělo. Měl jsem rád tebe i Japonsko a už den co jsem byl od vás, se mi stýskalo, ale bohužel to bylo nevyhnutelné. Později sem se nějak smířil s tím, že Japonsko už není se mnou, ale co se týkalo tebe… ty jsi mi chyběl pořád." Přiznal se Feliciano a koukal do zemně. "Tehdy sem nechápal proč a ani sem vlastně neměl moc čas se tím zaobírat. Čím víc sem ale dospíval, tím víc jsem si uvědomoval, proč ty mi chybíš o mnoho víc než Japonsko. Bál jsem se ale jet za tebou a přiznat se ti. Nechci, abys mnou pak opovrhoval a nenáviděl mě. Jenže teď už jsem to prostě nemohl vydržet. Už je to tak dlouho a ty jsi mi pořád chyběl. Prostě už jsem musel přijet a říct ti to." Itálie stále koukala do zemně.
"Říct mi co?" Zeptal se skoro bez dechu Ludwig. Pocity, které mu popsal Feli byli tak podobné jeho, že se neubránil tomu doufat, že cítí to samé co on. Hnědovlásek se mezitím odhodlal a podíval se přímo na Ludwiga.
"Říct ti že… že tě miluji." Vydechl Feliciano a zase rychle sklopil hlavu. Ludwig ač se snažil tvářit sebevíc vážně, se nedokázal udržet a ústa se mu roztáhla do velkého úsměvu.
"Opravdu?" Optal se pak Itálie.
"Ano opravdu." Zamumlal mu Feli odpověď. Ludwig se po tomhle už neudržel. Popadl ho za paži a pořádně natočil k sobě. Hned potom ho vzal za bradu, nadzvedl mu hlavu a bez čekání ho políbil. Konečně měl tak možnost ochutnat sladkost Feliciánových rtů. Itálie naopak měla doširoka otevřené oči a vypadala naprosto zmateně. Později si ale hnědovlásek dokázal uvědomit, že ho Ludwig líbá, že ho neodmítá a nevyhazuje. Spokojeně se tedy usmál a polibek mu začal oplácet. Nejdřív byl jen lehký a něžný ale později přidávali oba na intenzitě. Feliciano pak zatlačil na Ludwigova ramena a donutil ho tak si na pohovku lehnout. Sám si lehnul na něj a pokračoval v polibku. Ani jeden se nedokázal nabažit toho druhého ale jejich plíce už bohužel potřebovali větší přísun vzduchu a tak se od sebe museli odtrhnout. Jak Feliciano tak i Ludwig byli zarudlí v tvářích ale oba se usmívali.
"Taky tě miluji Feliciano." Zajel Ludwig do jeho hnědých vlasů.
"Vážně?" Ujišťoval se udýchaně Feli.
"Smrtelně vážně." Přikývl hned Ludwig a vysloužil si tak velký úsměv právě od Feliho. Hned potom se hnědovlásek sklonil a tentokrát políbil on Ludwiga. Při tom se k sobě tiskli a hladili se ve vlasech. Nedokázali se od sebe odtrhnout na delší dobu. Vždy když nabrali dostatek vzduchu, se na sebe zase vrhli a mezi polibky si šeptali slůvka lásky. Později se přesunuli do Ludwigova pokoje, kde se ulíbali až ke spánku.

Konec


tagy: #germany/itali #německo/itálie #hetalia #hetálie #shounen-ai #shounen #shounen-ai_povídky #hetálie_povídky #Ludwig/Feliciano #Ludwig-Felicáno
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 non-existentgirl non-existentgirl | E-mail | Web | 13. března 2015 v 16:19 | Reagovat

Kawaii!!! Moc se ti to povedlo! :3

2 Alexis Alexis | Web | 13. března 2015 v 16:21 | Reagovat

[1]: Děkujuuu ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama