I remember you... (Stucky)

3. října 2015 v 16:52 | AlexisDevil |  Jednorázovky
Název: I remember you…
Fandom: Captain America
Pár: Steve Rogers/Bucky Barnes ; Kapitán Amerika/Winter Soldier
Omezení: Žádné
Varování: Jedná se o vztah dvou můžu. Pokud se objeví někdo komu se to nelíbí ať to prostě nečte.

Věnování: Rozhodně Kate J. Shadow. Protože byla ochotná poslouchat boje blábolení, když jsem měla Avengers mánii.
Dodatek: Povídka nebyla napsána za účelem zisku.

Takže... tuhle povídku jsem začala psát tak nějak spontáně. Protože mě něco popadlo a já psala a psala až vzniklo tohle. Povídka je asi historicky první, kterou jsem dopsala za dva dny... nebo to byli tři? No to není podstatné. Tak jako tak jsem jí napsala opravdu rychle na moje poměry. Předem se taky všem omlouvám za chyby, které v povíce určitě najdete ale nemám nikoho kdo by to po mě opravil. Snad vám to i tak nezkazí požitek z povídky. No a já už to nebudu okecávat. Užijt si to včichni kdo na povídku narazíte.
Vaše...






Steve Rogers si dopřával procházku v parku na čerstvém vzduchu, když zahlédl podelší hnědé vlasy a stříbrný lesk protetické paže. Hned se rozběhl oním směrem. Nasadil nejrychlejší tempo, jaké dokázal ze strachu, že by mu Winter Soldier jinak zmizel. Jak brzy zjistil, nemusel se tak snažit. Jeho dávno "mrtvý" a znovu nalezený přítel stál na malém mostě a shlížel dolů na vodu, jenž dělila park na dvě části. Blonďák zastavil a zmateně se díval na hnědovlasého muže. Buď nevěděl, že je tady anebo před ním prostě nechtěl utíkat. Steve ho ještě chvíli sledoval z povzdáli. Stále mu ještě trochu dělalo problém uvěřit, že Bucky žije. Tolik si vyčítal, že ho tehdy neudržel. Teď tu ale stál jen pár metrů od něj a zdál se klidný. Rogers už déle nevydržel jen tak postávat, přešel blíž k mostu a odhodlal se k činu.
"Bucky…" Zavolal na něj. Mužská postava sebou trhla a otočila se. Steve očekával, že to dopadne tak jako zatím vždycky. Oznámí mu, že ho nezná, že neví kdo je Bucky. Tentokrát se ale přepočítal.
"Pamatuju si tě. Jsi Steve." Řekl Winter Soldier. Rogers překvapeně zamrkal.
"Pamatuješ?" Otázal se, jako by špatně slyšel.
"Nepamatuju si úplně všechno. Spíš to jsou jen útržky a je to občas… zmatené ale většina věcí, na které si vzpomenu, jsou spojená s tebou." Přiznal hnědovlasý muž. Protetickou rukou si přejel nervózně po zátylku. Steve na něj mezitím jen překvapeně hleděl, ale kdesi uvnitř něj se rozlévalo teplo a spokojenost že si vzpomíná hlavně na něj. Tedy… nebylo se čemu divit, před sérem i po něm spolu byli takřka pořád ale i tak ho to těšilo.
"To je dobře." Dostal ze sebe nakonec. Přešel k němu ještě blíž a opřel se o zábradlí mostu. Oba pak chvíli zírali na vodu a ani jeden nevěděl co říct dál.
"V těch vzpomínkách " Začal Bucky "Se často objevovala jedna věc a já… chtěl bych jí zopakovat na živo. Mohl bych?" Ukončil větu otázkou. Steve k němu stočil hlavu a nadzvedl obočí. Netušil co tou "věcí" Bucky myslí. Předpokládal, že mu to vysvětlí, ale Barnes se díval na vodu a mlčel.
"No… tak dobře." Odsouhlasil mu to na konec Rogers. Věřil, že to nebude nic špatného, ať to mělo být cokoliv. Bucky se k němu hned natočil celým tělem. Přešel k němu ještě blíž a přiložil dlaně na jeho tváře. Steve sebou cukl jak ho zastudila jeho kovová paže. Byl dost zmatený protože tohle mu nepřipomínalo nic co spolu dřív prováděli. Ještě víc zmatený ale byl když se hnědovlasý muž naklonil a přitiskl svoje rty na jeho. Kapitán Amerika ztuhl a vytřeštil oči. Tak tohle bylo něco co opravdu nečekal. Bucky také hned poznal že není něco v pořádku a odtáhl se.
"Udělal jsem něco špatně? Ublížil jsem ti?" Ptal se hned.
" Nic jsi mi neudělal a ani jsi nedělal nic špatně jen… říkal jsi, že chceš udělat věc, co jsme dělali dřív tak… proč tohle?" Zeptal se Steve stále ještě šokovaný tím, co se teď stalo.
"Ale vždyť tohle jsme dělali." Ohradil se. Hnědé oči se zmateně dívali do těch modrých. "Nebo snad ne?" Znejistěl po chvíli.
"Ne. Tohle jsme opravdu nedělali." Zavrtěl Rogers hlavou a zdálo se že už všechno vstřebal. Za to Bucky teď vypadal trochu jako odkopnuté štěně.
"Jenže já sem to viděl! Objevovalo se to v mých vzpomínkách na tebe. Vysvětli mi tedy jak to… že jsem to nedělali?" Zeptal se nechápavě a naštvaně z představy, že se z něj Amerika snaží udělat blbce.
"Já nevím." Odpověděl urychleně Kapitán. "Nemohlo se ti to nějak pomíchat s někým jiným? Nebo… mohly to být tvoje sny z… no před tímhle vším." Navrhl možné alternativy co ho napadli.
"Já nevím." Zopakoval po něm první větu. "Asi… asi je to možné." Připustil potom. "Pokud je to tak, tak já… omlouvám se. Myslel jsem že tohle se opravdu dělo že my dva jsme… já vlastně nevím co…" Řekl bezradně a sklopil hlavu. Hnědé vlasy mi zakryli tvář jako závoj. Ten tam byl silný odhodlaný voják. Až na stříbrně se lesknoucí ruku vypadal křehce. Steve se jemně pousmál.
"To je dobré Bucky. Protože i když se to nikdy předtím doopravdy nestalo, můžeme to teď udělat skutečností." Natáhl blonďák ruce a prameny hnědých vlasů zastrčil za jeho uši aby mu viděl do tváře. Barnes po jeho slovech zvedl hlavu.
"Opravdu?" Zajímal se a Steve mu věnoval jeden ze svých úsměvů. Bylo trochu zvláštní tady takhle stát. On převyšující Buckyho o pár centimetrů a hledící mu do hnědých očí svítících nadějí. Vždycky měl Buckyho rád. Před sérem i po něm. Dřív si ovšem myslel, že je to jen přátelská láska. To, že jsou to mnohem silnější city si uvědomil až potom, co si myslel, že je mrtvý. Sice tam bylo něco s Peggy ale uvědomoval si, že po Buckym truchlí mnohem víc. Měl z toho výčitky. Přece jen před 70 lety se vztah dvou můžu netoleroval. Jak ale brzy zjistil, dnešní doba je k tomuhle vstřícnější. Proto se teď nebál dát ruku na hnědovláskův zátylek a přitáhnout si ho blíž k sobě. Hned potom ho políbil. Barnes byl chvíli ztuhlí než mu zapadla kolečka na správné místo. Uvolnil se, ruce obtočil kolem Kapitánova pasu a polibek začal oplácet. Nejdřív se jen lehce oďobávali ale po chvíli se stal polibek hlubší, odvážnější. Oba dva byli se svými touhami až moc dlouho. Nebylo tedy divu, když vyšli na povrch právě v tuto chvíli. A bylo jedno, že jeden z nich si na ně vzpomněl teprve nedávno. Prostě si jen brali to co ten druhý nabízel a dávali to samé zpět. Odtáhli se od sebe až po nějaké chvíli. Bucky byl lehce načervenalý a oba lapali po dechu.
"Stačí tohle jako odpověď" Usmál se pak Rogers. Odpovědí mu bylo pokývaní hlavy protože byl moc zadýchaný na to aby něco řekl. Blonďák se usmál a pohladil po ho po krku kde měl stále ruku.
"Myslím že jsem tě miloval. Před tou dávnou dobou." Promluvil Bucky potom co popadl dech.
"A teď? Co ke mně cítíš teď?" Otázal se. Levý koutek úst hnědovlasého muže se nadzvedl.
"Pořád to tak je. I když jsem na čas zapomněl tak… se to nezměnilo." Uvedl na pravou míru a nastartoval tím další Stevův úsměv.
"Taky tě miluju. Jen abys věděl." Rozhodl se ho poinformovat Steve. Bucky na nic nečekal, naklonil se a znovu spojil jejich rty. Winter Soldier se rozplynul do prázdna. Sice ještě nebyl tím Jamesem Buchananem Barnesem jako dřív a možná ani nikdy nebude, ale rozhodně byl na dobré cestě. A taky měl teď u sebe Steva Rogerse. Co víc by si mohl přát?

Konec

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 non-existentgirl non-existentgirl | E-mail | Web | 3. října 2015 v 17:20 | Reagovat

Nyahaa :3 naprosto boží a děkuji za věnování. Ta povídka je naprosto skvělá! Sice jsem jí už četla včera, ale čím víc se čtou dobré povídky (/knihy/příběhy/cokoliv..), tak je můj život hnedle sametovější :D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama